Jste překvapeni, že s největší pravděpodobností nebudeme schopni utratit všechny peníze, které PNRR předpokládá? Výzkumný úřad CGIA není a toto „uvědomění“ vychází z předpokladu: historické potíže naší země využít všechny peníze, které k nám přicházejí z Bruselu. Pokud jde například o kohezní fondy, existuje poměrně dost těch, které se týkají sedmiletého období 2014–2020, o které do konce tohoto roku riskujeme ztrátu, ačkoli hypotetické roční výdaje nutné k tomu, abychom vložili všechny dostupné zdroje na místě činí pouze 9 miliard eur. Při řešení PNRR stejným přístupem, který jsme právě ilustrovali, budeme muset v letech 2023 až 2026 utratit v průměru 42 miliard eur ročně, abychom byli schopni uskutečnit všechny projekty uvedené v plánu. Toto číslo je 4,5krát vyšší než předchozí. Je zřejmé, že dosažení tohoto cíle bude téměř nemožné.
• Srovnání
Pojďme k podstatě. Z 64,8 miliard eur evropských fondů soudržnosti, které byly dány Itálii k dispozici v období 2014–2020, z toho 17 z národního spolufinancování, musíme ještě utratit necelou polovinu (29,8). Pokud to nestihneme do konce tohoto roku, je nutné nespotřebovanou část vrátit. To je další ukázka toho, že naše země se velmi snaží utratit peníze, které nám dala EU k dispozici ve stanovených lhůtách. Pokud se nám to na druhou stranu podaří, čistě teoreticky je to, jako bychom z těchto sedmi let utratili každý rok 9 miliard eur. Na druhou stranu s PNRR budeme muset v letech 2021 až 2026 investovat 191,5, což se rovná průměrným výdajům, které umožňují celkové využití 42 miliard eur ročně v období 2023–2026. No, pokud, jak jsme řekli výše, bojujeme s tím, abychom dali 9 fondů EU ročně, jak utratíme dokonce 42 s PNRR, neboli 4,5krát tolik?
• V Itálii práce trvají věčnost
Podle Italské banky1 je v naší zemi při střední investici 300 tisíc eur střední doba výstavby díla 4 roky a 10 měsíců. Fáze návrhu2 trvá něco málo přes 2 roky (což odpovídá 40 procentům celkové doby trvání), zadání prací trvá 6 měsíců a více než 2 roky jsou potřeba na provedení a testování. U investice za pět milionů eur je naopak doba výstavby 11 let. S nadějí, že nový kodex zadávání veřejných zakázek a reformy, které se dotknou naší veřejné správy, tyto časy výrazně zkrátí, je však jasné, že během příštích 44 měsíců jen stěží budeme schopni uzemnit všechny projekty, které PNRR předpokládá.
• Zpoždění také pro olympijské hry Milán-Cortina 2026
V řídící místnosti konané v Benátkách dne 27. února v Palazzo Balbi, sídle Regionální rady, vyšlo najevo, že 20 procent původně plánovaných prací nebude dokončeno před začátkem zimních olympijských her Milán-Cortina (únor 2026) . V Benátsku se například varianta Cortina a pravděpodobně i Longarone (BL) sotva dokončí. V Lombardii jsou naopak ohroženy varianty Trescore - Entratico (BG) a Vercurago (LC), podél nové silnice Lecco-Bergamo. Zkrátka u nás je respektování harmonogramu výstavby velkých infrastruktur vždy velmi náročná operace. Situaci dále zhoršilo zvýšení cen surovin a inflace; zpoždění nahromaděné v posledních 2 letech je často také způsobeno těmito nárůsty, které neumožnily zadání prací nebo jejich postup, a tedy zahájení nebo dokončení stavenišť v předem stanovených termínech.
• PNRR: mnoho investic, ale nízká ziskovost
Naše PNRR se skládá z 235,6 miliard eur, z nichž 191,5 připadá na fond obnovy, 30,6 na doplňkový fond a zbývajících 13,5 miliardy na REACT-EU. Z těchto 235,6 miliard bude 52,6 investováno do „stávajících projektů“ nebo již plánovaných, zatímco zbývajících 183 půjde na financování „nových projektů“. V roce 2026 by tedy měl být růst HDP, tedy v roce, kdy akce Plánu skončí, o 3,6 procentního bodu vyšší než ve scénáři, který by nastal bez vlivu dodatečných investic. Prognóza, která je předpovězena v optimálním scénáři, tj. že investice jsou vynakládány efektivně, že měnové podmínky jsou příznivé a že nedochází k žádným negativním dopadům na suverénní rizikovou prémii. Stavy, které nám samozřejmě nikdo nepotvrdí, že nastanou. Pokud by byl celkový obrázek s ohledem na to, co bylo hlášeno, méně optimistický, naše PNRR předpokládá 2 další scénáře: průměrný s růstem HDP o 2,7 procenta a nízký s nárůstem o 1,8 procenta.
• Mírný vliv na HDP
Výzkumný úřad CGIA analyzuje pouze optimální scénář a uvádí, že oproti 183 miliardám investic budeme mít v roce 2026 strukturální nárůst HDP ve výši přibližně 70 miliard, což povede k multiplikátoru HDP ve výši 1,2. Výsledek, který není nijak zvlášť vzrušující, vezmeme-li v úvahu, že podle studie italské Banky může mít výstavba veřejných prací významné dopady na hospodářský růst země, pokud je multiplikátor výdajů na veřejné investice mezi 1 a 2. Je pravda, že 1,2 procenta předpokládané Draghiho vládou v PNRR by spadalo do rozmezí, které uvádí Italská banka, ale stejně tak platí, že tohoto cíle dosáhneme pouze tehdy, půjde-li vše správným směrem; něco, o čem mnozí pozorovatelé pochybují, vzhledem k chronické neefektivitě, která charakterizuje velkou část naší veřejné správy, množství byrokracie, která svírá zemi, historické neschopnosti, jak jsme řekli výše, utratit všechny evropské fondy. Dále je třeba připomenout, že Itálie nevyvolává vysokou spolehlivost, pokud jde o makroekonomické prognózy. Data Evropské fiskální rady (nezávislý poradní orgán Evropské komise) jsou nemilosrdná: v letech 2013 až 2019 jsme byli zemí, která dělala nejvíce chyb. Další důvod pochybovat o tom, že se nám podaří dosáhnout růstu HDP o 3,6 procenta a následně mít multiplikátor 1,2.