(od Martina Maria Bafile)
„Nikdy nezapomenu na ten ples v Tuileries, kde se objevila polonahá jako bohyně starověku […]. Předcházel jí hrabě Walewski a podal paži hraběti z Flamarens […], dorazila ve dvě hodiny ráno, hned poté, co carevna odešla, a způsobila nepopsatelný rozruch.
(Arrigo Petracco Císařův milenec. Lásky, intriky a tajemství hraběnky z Castiglione, Milán, Mondadori, 2000)
PIERRE-LOUIS PIERSON/ CREDIT WIKIMEDIA COMMONS A METROPOLITNÍ MUZEUM UMĚNÍ
Zdánlivá povrchnost, umět kouzlit s vnějškem, obohacovat se a budovat se poskytováním vlastní image, to vše jsou prvky, které bychom si dnes snadno spojili s fenoménem influencerů, „nové práce, kterou vymysleli mladí“, a přesto, stačí oprášit staré historické knihy, abychom zjistili, jak byly některé dynamiky a strategie vlastně vždy součástí společnosti, i když v trochu jiných podobách.
Virginia Oldoini, která vstoupila do dějin jako hraběnka z Castiglione, byla ve své době protagonistkou smyšlených pověstí po celém kontinentu pod názvy jako „bohyně starověku“ a „nejkrásnější žena Evropy“. Legenda o hraběnce, kontroverzní, diskutovaná, ale rozhodně ne průhledná postava, žije v dějinách bohatství, charismatické krásy a svádění tak mocných, že mění směr evropských politických rozhodnutí té doby. Opravdový influencer.
Virginia se narodila ve Florencii v roce 1837, kde vyrůstala v bohatém prostředí a učila se několik jazyků. Její výrazná inteligence a krása přitahují pozornost Francesca Verasis, hraběte z Castiglione, za kterého se dívka proti své vůli v pouhých šestnácti letech provdá.
IHraběnka, uvězněná v nešťastném manželství a ekonomicky zmítaná ve městě Turín, se znovu narodí po úkolu, který jí svěřili italští králové Vittorio Emanuele II. a Cavour.
Virginia měla použít své nejmocnější zbraně: krásu a charisma, aby okouzlila francouzského císaře Napoleona III.
Ve skutečnosti byl za námi rok 1867, rok, kdy se bude konat Pařížský kongres, nezbytný k přepracování Evropy po vítězství nad Ruskem v krymské válce. Role hraběnky byla součástí sázky: přesvědčit císaře, aby dal Piemontu relevantní hlas pro jednání o Itálii.
Legendární postava nejkrásnější ženy Evropy byla již oblíbeným tématem v salonech francouzského dvora a příchod hraběnky do paláce Tuileries vůbec nezklame očekávání.
Přestože se jí momentálně nepodařilo získat přízeň Napoleona III., za necelý měsíc se hraběnka stala císařovou milenkou a Piemont vstoupil do kongresu s hlasem rovnocenným ostatním mocnostem.
Virginia Oldoini neustále předvádí dary a bohatství na pařížském dvoře, kde se uprostřed závisti a obdivu stává tím, co bychom dnes nazvali opravdovou samorostlou celebritou. Hovoří se o domě na Avenue Montaigne, o náhrdelníkech s četnými řadami perel a smaragdovém prstenu se jmény obou milenců vyrytými uvnitř, také před očima císařovny Eugenie De Montijo, manželky Napoleona III.
Po útoku na císaře, který podle mnohých zorganizovala samotná Eugenia, aby hraběnku obvinila, se Virginie vrací do Itálie a cestuje mezi La Spezií, Turínem, Londýnem a Florencií a pokračuje v dobývání milenců a hmotných statků.
Teprve v roce 1862, s nadějí na znovuzískání místa na pařížském dvoře, se Virginii konečně podařilo vrátit do Francie. Když se jí však nepodaří dosáhnout cíle, stane se múzou ve fotografickém studiu Pierson y Mayer. Zde se nechal zvěčnit na Tableaux Viant (doslova „živé obrazy“) neboli fotografické portréty, do nichž se oblékal jako múzy mytologie a literatury, s cílem rekonstruovat beletrizovanou fotografickou autobiografii.
S životem v dekadenci, během kterého ztratila svého jediného syna a nikdy nemilovaného manžela, vypráví poslední roky hraběnky o nočních výletech, tváře zahalené, aby skryla její blednoucí krásu, a zakrytá zrcadla doma.
Virginia zemřela sama v Paříži dne 28. listopadu 1899.
Jen málo písemností a dopisů patřících hraběnce se dochovalo hlídce italských velvyslanectví ve Francii, která se několikrát pokoušela odstranit všechny stopy po kontroverzním životě hraběnky. Mezi nejnovějšími důkazy se objevuje závěť, ve které je každý jednotlivý dědic výslovně označen jako vyděděný. Ze seznamu však unikají dva vzdálení, ale šťastní potomci jejího dědečka, kteří po Virginiině smrti získají bohatství nashromážděné z jejích četných kouzelnických strategií.
Virginia Oldoini, postava postavená pomocí dobrého vzhledu, tak oslepující a zjevně frivolní, že skrývá vypočítavou a pozornou mysl.
Splývají s ní příběhy skandálů, peněz, mazanosti, nahoty, dědictví, ženskosti, aura překvapivě odpovídající dnešnímu světu a jeho figurám, o kterých se na stejná témata hodně diskutuje.
Úvaha, kterou si několik historiků rezervuje pro hraběnku, by byla stejná, jako dnes mnoho lidí vůči influencerům.
"Vážení historici, opravdu jste si mysleli, že bychom si při upření zásluh hraběnky nemysleli, že místo Napoleona III. byste do toho padli i vy? Nesoudili bychom tě..." (Martina Maria Bafile)
Přídavná jména jako „irelevantní“, „sterilní hodnoty“ se připisují, přesto se pozastavme nad stále aktuální, fatální, věčnou silou vědomé mysli za krásným vzhledem.
Přihlásit se k odběru novinek!